Na výkopových pracích ve dvou ománských oblastech se podílelo 21 archeologů a geologů z deseti zemí.
První expediční tým působil v provincii Zufár na jihu země. Výzkum prováděl v nově objevených archeologických lokalitách v poušti Rub al-Chálí. Odkryl například pěstní klíny, neboli rané kamenné nástroje, které pocházejí z období první migrace člověka z Afriky před zhruba 300.000 až 1,3 milionu let. Archeologům se také podařilo mezi dunami vysokými až 300 metrů objevit skořápky vyhynulých pštrosů, fosilní dunu a staré koryto řeky z období, kdy bylo v Arábii podstatně vlhčí podnebí.
Tým také zkoumal 2000 let staré rituální kamenné monumenty, tzv. trility, a pomocí radiouhlíkového datování a časoprostorové analýzy zjišťuje možné migrace starověkých komunit, které monumenty využívaly.
Druhý tým působil v lokalitě Nafún ve středním Ománu, kde pokračoval ve výkopových pracích na neolitické hrobce datované do období 5000 až 4600 let před naším letopočtem.
„To, co zde nacházíme, je unikátní v kontextu celé jižní Arábie. Megalitická struktura ukrývající dvě kruhové pohřební komory odhalila kosterní pozůstatky minimálně několika desítek jedinců. Izotopové analýzy kostí, zubů a mušlí nám pomohou zjistit více o stravě, přírodním prostředí a migracích pohřbené populace,“ uvedla další vedoucí expedice Alžběta Danielisová z Archeologického ústavu AV ČR. Nedaleko od hrobky dokumentoval italsko-francouzský tým na 49 skalních blocích kolekce rytin z období 5000 před naším letopočtem až 1000 let našeho letopočtu.
Výzkum v Ománu je součástí širšího antropologického projektu Viktora Černého z Archeologického ústavu AV ČR, který se zabývá biokulturními interakcemi populací a jejich adaptací na změny klimatu.